Home - Zajímavosti - Zbraně U.S.

Zbraně U.S.

M1911A1

Pistole M1911A1 vznikla úpravou pistole M1911. Funguje na principu využití zpětného rázu při výstřelu s krátkým pohybem hlavně. Má uzamčený závěr (uzamykání pomocí žeber na horní části hlavně), s nuceným snížením zadku hlavně (díky kyvnému kloubu pod nábojovou komorou). Po vystřelení posledního náboje je závěr zachycen v zadní poloze (tzv. střelecká pohotovost, záchyt závěru sloužil současně pro demontáž při rozborce. Spoušťové ústrojí je jednočinné (tzv. Single Action). Pevná muška a hledí. Pistole M1911A1 je vybavena dvěma pojistkami - manuální na levé zadní straně a automatické (dlaňové) na zadní stěně rukojeti - vypíná se správným uchopením pistole do ruky (její rameno blokuje pohyb spoušťové páky). Na spodku rukojeti je očko pro připojení závěsné šňůry.Pro rozborku nejsou potřeba žádné speciální nástroje.

Pistolí M1911A1 byli oficiálně vyzbrojeni důstojníci a poddůstojníci, nosili ji však i řadoví vojáci. V některých případech se jednalo o jejich soukromé zbraně, někdy si přivlastnili zbraně padlých nebo zraněných důstojníků nebo poddůstojníků.
Pro pistole M1911A1 byla určena kožená opasková pouzdra M1916 nebo podpažní M3 a M7 - všechny 3 typy v přírodní barvě kůže. Pro obojživelné operace se používal plastový průhledný obal. Pro rezervní zásobníky se používaly plátěné zásobníkové sumky M1918 a M1923 určené k upevnění na opasek - oba typy měly možnost uložení 2 zásobníků a byly v barvě khaki.

Ráže: 45 (11,43 mm)
Náboj: 45 ACP
Celková délka: 217 mm
Délka hlavně: 128 mm
Hmotnost: 1,1 kg
Kapacita zásobníku: 7 nábojů
Konstruktér: John M.Browning
Rok zavedení do výzbroje: 1921
Výrobci:
- Colt´s Patent Firearms Mfg. Co.
- Ithaca Gun Company
- Remington Arms
- Springfield Armory
- Union Switch & Signal

Manuál: FM 23-35 Automatic Pistol, Caliber .45 M1911 and M1911A1 (1940)

Samonabíjecí puška M1 Garand

Americká armáda se na přelomu 20. a 30. let začala poohlížet po možném nástupci armádní opakovačky M1903 Spriengfied. Ze zkoušekvyšla vítězně konstrukce Johna Garanda, která byla v roce 1936 zavedena do výzbroje pod označením M1. Opakovačku M1903 však vytlačila až v letech 2. světové války.

Puška M1 Garand je poloautomatická zbraň, fungující na principu odběru plynů kanálkem u ústí hlavně. Původní verze, přijatá do výzbroje v roce 1936, však měla místo kanálku poměrně složitý, nespolehlivý a v podstatě nevyčistitelný systém ovládání pohybu táhla, ovládajícího závorník. Proto byla puška M1 v roce 1940 překonstruována, rekonstrukce se dotkla drtivé většiny starších zbraní.

Puška M1 používá nábojový rámeček na 8 nábojů .30-06, vkládaných do zbraně shora. Po vystřelení posledního náboje je rámeček vyhozen a závěr zůstane v zadní poloze. Ze zbraně lze odstranit i nevystřílený rámeček, avšak zpětné vložení rámečku s menším počtem nábojů je téměř nemožné. Závěr je uzamykán rotací závorníku, při výstřelu je odemykán táhlem pístu, jež současně tvoří táhlo napínací páky. Hledí je stavitelné. Rozborka se provádí vyjmutím spoušťového mechanismu, poté se zbraň rozloží na dva díly. Takto rozložená se též vkládá do výsadkových pouzder (tzv. Griswold bag). Manuální pojistka se nachází v přední části lučíku. V pažbě je vytvožen prostor pro čištění, přístupný víčkem v botce. Trojdílný vytěrák je umístěn v samostatném plátěném pouzdře.
Na pušku M1 bylo možno nasadit bodák - používaly se typy M1905, M1942 (oba hlavně se zkrácenou čepelí na cca 10", původní délka 16") a M1, ke kterým se používala pouzdra M3 a M7. Na záchyt bodáku se dále mohl aretovat nástavec M7 pro střelbu puškovými granáty. Kvůli používání nástavce pro střelbu puškovými granáty musel být modifikován uzávěr plynového mechanismu - byl do něj vestavěn odpouštěcí ventil (ovládaný trnem na nástavci), aby zbraň netrpěla nárustem tlaku při střelbě puškovými granáty. K zaměřování puškového granátometu sloužila přídavná miřidla M15.
Stejně jako pro pušku M1903 se pro M1 Garand používal kožený řemen M1907. Ten byl poměrně nepraktický, proto byla dána přednost řemenu látkovému. Nejprve to byla látková kopie řemenu M1907, pak byla zavedena zjednodušená látková verze M1. Nicméně pro slavnostní příležitosti byl používán původní kožený M1907.

Pro náboje v rámečcích byly určeny nábojové opasky M1910 a M1923, původně určené pro pušku M1903. Každý z těchto opasků měl po obvodu 10 kapsiček, každý na jeden rámeček. Za války byl zaveden jednoduchý látkový bandalír M1, do kterého se vešlo 6 rámečků. Bandalíry byly vojákům vydávány již s napáskovanými náboji (byly takto baleny do hermeticky uzavřených beden již u výrobce), proto je vojáci mohli po vyprázdnění zahodit a nafasovali nové, naplněné; ze stejného důvodu vojáci nesbírali ani vystřílené rámečky. Vysádkáři mohli rámečky nosit v tzv. sumkách Rigger, muničních brašnách nebo i po kapsách.

Při seskoku používali výsadkáři výše zmíněný Griswold vak, který měl karabinku na připnutí vaku k postroji padáku. Pro vyloďování na mořském pobřeží byl zaveden plastový průhledný obal.

Protože náboj .30-06 je vhodný pro odstřelovačské účely, dočkala se puška M1 dvou odstřelovačských verzí. Obě měly zaměřovací dalekohled (verze M1C typ M82, verze M1D typ M84) s montáží, tlumič záblesku T37 a přídavnou koženou lícnici.

Ráže: 30 (7,62 mm)
Náboj: 30-06 Springfield (7,62x63)
Celková délka: 1092 mm
Délka hlavně: 566 mm
Hmotnost: 4,4 kg
Kapacita nábojového rámečku: 8 nábojů
Konstruktér: John C. Garand
Rok zavedení do výzbroje: 1936

Výrobci
- Harrington & Richardson
- Springfield Armory
- Winchester Repeating Arms

Manuál: FM 23-5 U.S.Rifle, Caliber .30, M1 (30 July 1943)

Samonabíjecí karabina M1, M1A1

Zavedením karabiny M1 na náboj .30 Carbine (náboj střední balistické výkonnosti) byla překlenuta mezera mezi nábojem .45 ACP a .30-06 Springfield - první z nich měl nedostatečný výkon, druhý naopak zbytečně vysoký. I samotná karabina byla mnohem menší a lehčí než standardní armádní puška M1 Garand, což ji předurčovalo jako osobní zbraň obsluh těžších zbraní, důstojníků a specialistů.

Karabina M1 pracuje na principu odběru prachových plynů, proudících při výstřelu za střelou, příčným kanálkem ve stěně hlavně. Zvláštností je krátký plovoucí píst. Závěr je uzamčený, rotací závorníku okolo podélné osy, uzamykání do rámu. Ovládací křivka pohybu závorníku je umístěna na táhlu napínací páky, jehož pohyb ovládá při výstřelu píst. Po odemčení závorníku při výstřelu je jeho pohyb směrem vzad zabezpečen zbylým tlakem plynů v hlavni. Pro základní rozborku není třeba speciální nářadí s vyjímkou demontážního klíče pro povolení matice pístu, další speciální nářadí (není potřeba pro základní rozborku) je speciální přípravek pro rozborku závorníku a demontážní klíč pro demontáž spoušťové pružiny. Po vystřílení 15 raného zásobníku není závěr zachycen v zadní poloze. Manuální pojistka je umístěna v přední části lučíku a byla z počátku příčně posuvná, později otočná. Hledí stavitelné, se dvěma polohami - 75 a 150 yardů.

V průběhu druhé světové války byla karabina dále modifikována - v roce 1944 byla zavedena přední objímka pažby se záchytem na bodák (bodák M4) a stavitelné hledí (jak výškově, tak stranově). Koncem války byla modifikována pojistka (otočná o 90°) a byl zaveden zásobník na 30 nábojů (který už měl vhodně vytvarovaný podavač, takže zachycoval po posledním výstřelu závěr v zadní poloze). Nicméně ne všechny zbraně se podařilo do konce války modifikovat (hlavně ty, které byly tou dobou "aktivní" na bojištích) a stalo se tak až po ní.
V roce 1944 byla zavedena verze M2, která měla možnost střelby dávkou. Rozšířila se ale spíše na Tichomořském válčišti.

Řemeny pro karabinu byly výhradně látkové a byly vyráběny ve dvou barevných odstínech - olive drab nebo khaki. V pažbě se řemen provlékal okolo olejničky, sklopková verze měla pro olejničku prolis v plechu ramenní opěrky a řemen se provlékal očkem na spodku pažbičky. 15 rané zásobníky se nosily po dvou v sumce, kterou bylo možné nasunout na opasek nebo na pažbu. U výsadkářů se pro zásobníky používaly též tzv. Rigger sumky. Bandalíry nebyly oficiálně zavedeny. Dále existovaly nábojové pásky na 10 nábojů, ze kterých bylo možno přímo plnit zásobníky (díky rozšíření na jednom konci).
Výsadkáři používali pro verzi M1A1 seskokové pouzdro s možností nasunutí na opasek, uzavírané chlopní se dvěma druky. Plátěné pouzdro existovalo i pro verzi M1, mělo zapínání na zip.

Pro karabinu M1/M1A1 byl zaveden nástavec M8 pro střelbu puškových granátů, k tomuto nástavci byla používána speciální miřidla M15. Další příslušenství tvořilo čištění v plátěném pouzdru a plátěný kryt ústí hlavně. Po obojživelné operace se používal stejný plastový uzavíratelný vak jako pro pušku M1.

Ráže: 30 (7,62 mm)
Náboj: 30 Carbine
Celková délka: 904 mm (M1), 905/648 mm (M1A1 - délka s opěrkou vyklopenou/sklopenou)
Délka hlavně: 458 mm
Hmotnost: 2,36 kg (M1), 2,53 kg (M1A1)
Kapacita zásobníku: 15 nábojů
Konstrutér: David M. Williams
Rok zavedení do výzbroje: 1941 (M1), 1942 (M1A1)
Princip činnosti: odběr plynů
Systém uzamčený, rotací závorníku

Výrobci
- General Motors (výrobní závody Inland Manufacturing, Saginaw Steering Gear)
- Inland
- International Business Machines Corporation
- Irwin Pedersen
- National Postal Meter Company
- Quality Hardware & Machine Company
- Standard Products Company
- Underwood Elliot Fisher Company
- Winchester Repeating Arms

Manuál: FM 23-7 U.S.Carbine .30 M1 and M1A1 (23 April 1944)

Samopal Thompson M1, M1A1

Samopal Thompson M1/M1A1 vznikl úpravou typu M1928. Snahou bylo zjednodušení výroby a konstrukce, avšak i nadále byla většina dílů třískově obráběna. M1/M1A1 mají oproti M1928 pevný zápalník (na čele závěru), napínací páka byla přemístěna z horní plochy pouzdra závěru na jeho pravou stranu, z ústí hlavně zmizel kompenzátor. Dále nebylo na typech M1 a M1A1 možno použít bubnový zásobník.

Závěr samopalu Thompson M1/M1A1 byl neuzamčený, vypouštěný ze zadní polohy. Miřidla na typu M1A1 jsou zjednodušena.

Zásobníky se nosily v zásobníkových sumkách - verze pro 20 rané zásobníky měla 5 přihrádek, verze pro 30 rané zásobníky 3 přihrádky (obojí se zapínáním chlopně s druky). Dále byly zavedeny zásobníkové brašny na 6 zásobníků (30 ran) s popruhem přes rameno. Výsadkáři si též modifikovali sumky pro 5 zásobníků k zavěšení po dvou sumkách na hrudi nebo nosili zásobníky v Rigger sumkách. Pro samopaly Thompson M1/M1A1 byl určen plátěný nosný řemen M3.
Pro rozborku nebylo potřeba žádné náradí. V pažně byl prostor pro olejničku, vytěrák se kvůli rozměrům nosil samostatně v ostatní výstroji.

Ráže: 45 (11,43 mm)
Náboj: 45 ACP (Automatic Colt´s Pistol)
Celková délka: 813 mm
Délka hlavně: 267 mm
Hmotnost: 4,8 (bez nábojů)/5,35 kg s 20raným zásobníkem
Kapacita zásobníku: 20/30 nábojů
Konstruktér: pozn. zjednodušení typu M1928
Rok zavedení do výzbroje: 1942
Výrobci: Savage-Stevens
Manuál: TM 9-215 Thompson Submachine Gun, Cal. .45, M1 (10 October 1942)

Samopal M3, M3A1 (Grease Gun)

Protože samopal Thompson M1/M1A1 byl stále výrobně náročný, bylo rozhodnuto nahradit jej technologicky jednodušší zbraní. Konstruktér George Hyde ze závodu Guide Lamp navrhl celokovovou zbraň, jejíž tělo bylo vylisováno ze dvou plechových polovin a odporově svařeno. Výsledkem byla poměrně nevzhledná zbraň, připomínající olejničku - odtud přezdívka "Grease Gun". Závěr se uvnitř těla zbraně pohyboval na dvou vodících tyčkách, na kterých byly navlečeny předsuvné pružiny. Protože tělo samopalu bylo vzadu uzavřené, závěr se vkládal zepředu - hlaveň se do těla (rámu) zašroubovala a pojistila se odpruženou západkou. Závěr kruhového tvaru byl neuzamčený, před výstřelem se nacházel v zadní poloze. Samopal M3/M3A1 měl zvláštní způsob natahování závěru - verze M3 pákou na pravém boku těla závěru, verze M3A1 měla vybrání pro prst přímo v těle závěru a přístupno bylo výhozným okénkem. Zajímavá byla i pojistka - byla umístěna na odklopném krytu výhozného okénka a při zavřeném krytu blokovala pohyb závěru. Drátěná ramenní opěrka byla výsuvná. Střelba byla možná pouze dávkou. Miřidla pevná.

Pro zásobníky byla určena plátěná sumka se 3 kapsami, s možností nasazení na opasek. Plátěný ponosový řemen bylo možno připnout na dvě očka na levém boku těla zbraně.
K samopalům M3 byl zaveden kuželový tlumič výšlehu, který bylo možno nasadit na hlaveň - tato součástka se ale příliš nerozšířila. Další verzí Grease Gunů za války byla malá série v ráži 9 mm Parabellum (Luger) s tlumičem zvuku, určená hlavně pro odboj na okupovaných územích.

Ráže: 45 (11,43 mm)
Náboj: 45 ACP (Automatic Colt´s Pistol)
Celková délka: 750/575 mm (vysunutá/zasunutá opěrka)
Délka hlavně: 203 mm
Hmotnost: M3 4,1/4,7 kg, M3A1 3,8/4,5 kg
Kapacita zásobníku: 30 nábojů
Konstruktér: George J. Hyde
Rok zavedení do výzbroje: 1943 (M3), 1944 (M3A1)
Výrobci:
- General Motors (výrobní závod Guide Lamp)
- Ithaca Gun Company
Manuál: FM 23-41 Submachine Gun Caliber .45, M3 (30 October 1943)

Automatická puška Browning M1918A2 (BAR)

V roce 1940 byl modernizován lehký kulomet M1918, který vznikl za 1. světové války. Jeho označení bylo také "Brownings Auromatic Rifle" - BAR, automatická puška Browning.
BAR měl schránkový zásobník na 20 nábojů, sklopnou dvojnožku a přenášecí rukojeť. Dvojnožka s rukojetí byly často odstraňovány, aby se snížila hmotnost. M1918A2 mohl střílet jednostlivými ranami nebo dávkou s pomalou nebo rychlou kadencí.
Browning M1918A2 měl uzamčený závěr (pomocí kyvné závory). Závěrový systém fungoval na principu odběru plynů.

2o rané zásobníky se nosily v nábojový opascích M1918 nebo M1937 (první měl 7, druhý 8 kapsiček, každou na dva zádobníky). Používaly se též látkové bandalíry.
Lehký kulomet Browning používal kožený řemen, podobný řemenu M1907 pro pušku M1. Koncem války byl k němu zaveden i zjednodušený látkový řemen.

Ráže: 30 (7,62 mm)
Náboj: 30-06 Springfield (7,62x63)
Celková délka: 1220 mm
Délka hlavně: 620 mm
Hmotnost: 8,8 kg
Kapacita zásobníku: 20 nábojů
Konstruktér: John M. Browning
Rok zavedení do výzbroje: 1940
Výrobci:
- Colt's Patent Firearms Manufacturing Company
- International Business Machines
- Winchester Repeating Arms
- Marlin
- New England Small Arms
Manuál: FM 23-15 Browning Automatic Rifle, Caliber .30, M1918A2 with Bipod (1940)
FM 23-20 Basic Field Manual. Browning Automatic Rifle, Caliber .30, M1918 Without bipod (1 October 1940)

Kulomet Browning M1919A4/A6

Ráže: 30 (7,62 mm)
Náboj: 30-06 Springfield (7,62x63)
Celková délka: 1041 mm
Délka hlavně: 610 mm
Hmotnost: 20,8 kg (včetně trojnožky)
Kapacita pásu: 250 nábojů (plátěný)
Trojnožka M2
Konstruktér: úprava kulometu Browning M1917 s vodním chlazením hlavně
Rok zavedení do výzbroje: 1919
Výrobci: Colt's Patent Firearms Manufacturing Company
Manuál:
FM 23-45 Browning Machine Gun, Caliber.30, HB, M1919A4, Ground (1940)
FM 23-45 Browning Machine Gun, Caliber .30, HB, M1919A4, Ground (12 April 1943)

Kulomet Browning M2 HB

Ráže: 50 (12,7 mm)
Náboj: 50 Browning (12,7 x 99)
Celková délka zbraně: 1650 mm
Délka hlavně: 1140 mm
Hmotnost samotné zbraně: 38 kg
Hmotnost: vč. trojnožky 58 kg
Kapacita pásu ve schránce: 105 nábojů (kovový, článkový) - šlo jej spojovat
Kadence: 550 ran/min
Trojnožka M3
Konstrutér: úprava staršího typu kulometu Browning M1921 s vodním chlazením hlavně
Rok zavedení do výzbroje: 1933
Výrobci:
- Brown-Lipe-Chapin
- Buffalo Arms
- Colt's Patent Firearms Manufacturing Company
- E.R.Maples
- Frigidaire
- General Motors
- High Standard
- Kelsey Hayes Wheel Co.
- Savage - Stevens
Manuál:
FM 23-60 Browning Machine Gun, Caliber .50, HB, M2 Ground (1940)
FM 23-65 Browning Machine Gun, Caliber .50 HB, M2 (November 1944)

Pancéřovka M9, M9A1 Bazooka

V roce 1944 se objevila přepracovaná verze Bazooky – M9. Ráže zůstala zachována. Raketnice o délce 1550 mm sestávala ze dvou kusů, spojených bajonetovou spojkou. Odpalování zajišťoval malý indukční generátor v rukojeti. Miřidla byla zpočátku mechanická, výklopná, později se objevil optický zaměřovač T90, který se dal též sklopit.

Ráže: 2,36" (60 mm)
Celková délka: 1550 mm (M9), 1552 mm (M9A1)
Hmotnost: 6,9 kg (M9), 7,2 kg (M9A1)
Rok zavedení do výzbroje: 1943 (M1), 1944 (M1A1)
Výrobci:
- General Electric Corporation
- Cheney Bigelow Wire Works

Pancéřovka M1, M1A1 Bazooka

Verze M1 byla do výzbroje zavedena v roce 1941, M1A1 v roce 1943. Oba typy měly jednodílnou raketnici a odpalování pomocí baterií, uložených v dřevěné ramenní opěře. Ráže 2,36“ (60 mm). Délka 1390 mm. Maximální dostřel kolem 400 yardů (cca 365 m), efektivní vzdálenost střelby kolem 120 yardů (110 m). Náboje M6A1, M6A3, počáteční rychlost 105 m/s.

Ráže: 2,36" (60 mm)
Celková délka: 1378 mm (M1), 1385 mm (M1A1)
Hmotnost: 8,2 kg (M1), 6 kg (M1A1)
Rok zavedení do výzbroje: 1942 (M1), 1943 (M1A1)
Výrobci:
- General Electric Corporation
- Cheney Bigelow Wire Works

Minomet M2

Lehký minomet ráže 60 mm. Hmotnost 42 liber (18,9 kg). Maximální dostřel 1985 yardů (cca 1800 m), efektivní dostřel okolo 1000 yardů (910 m). Zaměřovač M4. Rychlost střelby 18 ran/min (průměrná), 30 – 35 ran/min (maximální).

Používány byly následující typy granátů:

M49A2 HE (high explosive), hmotnost 1,4 kg, úsťová rychlost 163 m/s,
M302 WP (white phosphorous) dýmový s náplní bílého fosforu, hmotnost 1,8 kg, úsťová rychlost 140 m/s,
M83 osvětlovací s padáčkem, hmotnost 1,6 kg, výškový dosah 800 stop (244 m), sestupová rychlost 10 stop/s (3 m/s), čas hoření náplně cca 25 sec, světený výkon 110 000 cd, osvětlený prostor o průměru cca 100 yardů.

Plamenomet M1A1

Typ M1A1 vychází z typu M1, kterému je velmi podobný. K jednotkám přišel v průbehu roku 1943. Hlavním rozdílem byla použitá zápalná látka, kterou byl napalm. Díky větší hustotě napalmu se zvětšil dosah zhruba o polovinu, zmenšila se náchylnost na vítr. Napalm má též větší destrukční účinky. Této verze bylo vyrobeno cca 14.000 ks.
TM 3-375 Portable Flamethrowers M1 and M1A1 (May 1943)

Plamenomet M2-2

M2-2 byl zaveden na jaře roku 1944. Byl dalším vylepšením typu M1A1. Podařilo se snížit hmotnost na 28,1 kg a jiskrové zapalování bylo nahrazeno nábojkovým. Speciální nábojky byly umístěny ve válci, podobném revolverovému. Dosah až 40 metrů.
TM 3-376A Portable Flamethrower M2-2 (May 1944)

Obranný ruční granát Mk.II

Byl zkonstruován již koncem 1. světové války, aby nahradil ne příliš spolehlivý granát Mk.I. Vyráběn byl až do roku 1945. Jeho konstrukce doznala během let výroby změn - nejmarkantnější bylo zrušení dnové plnící zátky ve 30. letech, dalšími drobnými odlišnostmi byly drobné změny tvaru a rozměrů těla (zejména výstupků). Granát Mk.II měl střepinový účinek, střepiny měly zraňující účinek až do 200 m.

Výška: 114 mm
Průměr těla granátu: 57 mm
Hmotnost granátu: 590 g
Materiál těla granátu: ocelový (litinový) odlitek
Zapalovač: M10, M10A1, M10A2, M5, M6A2, M204
Zpoždění zapalovače: 4 - 4,8 sec
Náplň: šupinkový TNT
Hmotnost náplně: 57 g
Marking: olivově zelené tělo a vrhová pojistka, tenký žlutý proužek u krčku těla (od roku 1942)

Obranný ruční granát Mk.II

Dýmový ruční granát M15

Dýmový granát M15 WP (White Phosphorous, slang. "Willy Peter") se tak trochu principiálně vymyká z "rodiny" klasických dýmových granátů. Na rozdíl od ostatních, které produkují dým pomalým hořením dýmové směsi uvnitř těla granátu (dým při tom uniká skrze otvory v těle granátu), M15 produkuje hustý bílý jedovatý dým z hořících částeček bílého fosforu, které při iniciaci roztrhají tělo granátu a ohrožují okolí v okruhu přes 20 m. Náplň hoří cca 60 sec a vyvíjí vysokou teplotu. Granát má tedy i zápalné účinky a je tak velmi nebezpečný i pro osoby (fosfor je navíc slabá žíravina, i po uhašení dál rozežírá potřísněnou tkáň - musí se neutralizovat).

Výška: 114 mm
Průměr těla granátu: 60 mm
Materiál těla granátu: ocelový výlisek
Zapalovač: M6A3, M206A1
Zpoždění zapalovače: 4 - 4,8 sec
Náplň: bílý fosfor
Hmotnost náplně: 0,41 kg
Marking: šedomodré tělo, žluté popisky

Zápalný ruční granát M14

Granát M14 byl určen hlavně k likvidaci ukořistěného nebo i vlastního vybavení (hlavně výzbroje a vozidel) proti ukořištění nepřítelem. Termit vydává při hoření teplotu 4.330°F (= cca 2.370°C), což stačí např. k propálení bloku motoru, ke svaření závěru a hlavně děla nebo ke zničení několika pěchotních zbraní. Samozřejmostí jsou značné destrukční účinky vůči snadno zápalným látkám nebo živé síle.

Výška: 145 mm
Průměr těla granátu: 64 mm
Materiál těla granátu: výlisek z ocelového plechu
Zapalovač: M200A1, M201
Zpoždění zapalovače: 2 - 3 sec
Náplň: termit (práškový hliník + okysličovadlo)
Marking: šedomodré tělo, fialové popisky

Mina No. 75 Hawkins

Určena hlavně k poškození pojezdového ústrojí obrněných vozidel, zejména přetržení pásů u tanků (proti těžším typům jako Tiger nebo Panther bylo nutno použít víc min najednou). Zapalovače byly iniciovány najetím tanku na minu a byly buď chemické nebo nárazové. Pro demoliční účely bylo tyto miny možné odpálit některou běžně používanou rozbuškou.

Náplní bylo 1,74 liber (0,8 kg) TNT. Existovaly 3 verze, které se od sebe mírně lišily vnějšími rozměry.

Nálož M4 (plastická trhavina C)
Nálož M2
Nálož řetězová M1
Nálož TNT 1 librová

Pro firemní a teambuildingové akce nabízíme možnost najít si vlastní poklad. Kontaktujte nás a společně to doladíme. Detektoring – hledání pokladu může být začleněn do všech z našich nabídek nebo jako samostatný zážitek.